O Velikonocích letošního roku se konal v našem zámeckém parku 6. ročník Červenodvorské dvacetičtyřhodinovky. Blíže o akci hlavní organizátor Tomáš Jandus a několik reportáží a zpráv účastníků:
Červenodvorská 24hodinovka je přátelská výzva ke společně strávenému víkendu v pohybu. Tato akce je určena současným klientům léčebny, teraupetickým komunitám, doléčovacím zařízením chráněného bydlení a lidem, co už těmito procesy prošli a žijí zdravě bez návykových látek. Veřejnosti tato událost není primárně určena.
Každý rok na 24hodinovce pulsuje mnoho emocí! Když se to každý rok propojí v jednu skupinu kolem stovky zúčastněných na jednom místě, vytváří to nezapomenutelnou atmosféru a blízkost jednoho člověka k druhému bez ohledu na to jestli jsou si zpočátku cizí nebo ne. Vzniká chuť si pomáhat, podporovat se navzájem. Ohleduplnost, starost o druhé – lidem není lhostejné jestli je druhý v pořádku či nikoliv. A to opět bez ohledu na to zda se znají nebo si na startu byli cizí. A to je myslím především v aktuální podobě společnosti a vůbec celého světa cenná vzácnost.
V parku je vyznačený okruh, na kterém se účastníci od soboty 4. 4. 12:00h. do neděle 5. 4. 12:00h pohybují v chůzi, běháním nebo na kole bez elektrického pohonu. Letos se zúčastnilo celkem 114 lidí. Magickou hranici 100km překonalo 13 lidí. Všichni ale ušli, naběhali či najeli úctyhodný počet km a nechali o tomto víkendu v parku kus ohromné síly a energie! Úplně každý účastník tak zaslouží velký obdiv a uznání! Spousta lidí si ani před tímto víkendem nemyslela, že by něčeho podobného byla schopna. Věřím, že i letos v Červeném Dvoře mnozí objevili síly, o kterých ani nevěděli, a i přes ohromné vyčerpání získali novou sílu a odhodlání do budoucnosti.
Děkuji všem zúčastněným za přátelskou až rodinnou atmosféru. Za vzájemnou podporu a za to, že se každý řídil zdravým rozumem a dokázal si říct, kde už je jeho hranice. I díky tomu nedošlo k žádnému vážnému zranění. Velké poděkování patří také psychiatrické léčebně Červený Dvůr za její dlouhodobou podporu, které si velmi vážíme!
Těšíme se na všechny i další rok!
Tomáš Jandus
Následují příspěvky od několika dalších účastníků:
AH:
Doposavad jsem žádnou podobnou výzvu neabsolvoval, a proto má účast byla jistá. Lákala mě zvědavost co všechno během události zažiji. Už samotný nájezd kolegů z jiných komunit s vlajkami, davy účastníků, ale i příchod náhodných občanů mi naháněl husí kůži.
Před vyběhnutím jsem si dal za cíl pokořit 100km hranici. Podle toho vypadal i samotný začátek. Nasadil jsem tempo, které vzešlo z přemotivovanosti a pocitu podat dobrý výkon. Klasický můj gamblérský přístup. I díky léčbě mi došlo, že o výkonu to není. Zpomalil jsem a přehodnotil své cíle. Na akci jsem začal pohlížet jinýma očima.
Bylo příjemné potkávat davy civilistů, kteří areál navštívili. Hodně dětských tváří plnících dětskou stezku a všeobecný ruch mi dodávalo energii, která postupem času ubývala. Začali první krizové momenty. Bolest a únava nohou začínala být nepříjemná. Poslouchám své tělo a tvořím si potřebné pauzy, ve kterých jsem doplňoval tekutiny, nutnou energii z připravené stravy (v dětství oblíbené přesnídávky:-)) a vitamíny v podobě hořčíku. Blížila se noc a tím i moje zvědavost. Noční zdolávání tratí jsem zvládal už jen pomocí chůze. Ale už to bylo na morál, který jsem v sobě našel. Touha užít si tuto akci i v noci mě motivovala pokračovat. Kolem půl 3 ráno byla moje krize již tak velká, že jsem se odebral je krátkému spánku. Udělal jsem dobře. V půl 8 jsem se probudil, došel se nasnídat a moje tělo bylo připravené opět běhat. Byl jsem překvapený. Nohy mi povolili a já měl tak další motivaci pokořit další kilometry. Zajímavé bylo zažívání emocí. Při ranním běhu jsem bezdůvodně začal brečet. Vůbec jsem nevěděl že čeho ten pláč plyne, ale běžel jsem dal. Říkal jsem si, že když jsem sháněl pervitin, tak jsem byl také schopen nespat a udělat cokoliv pro jeho sehnání. Tak proč to neudělat i teď pro něco mnohem zdravějšího a přirozenějšího. Byl to skvělý zážitek s horskou dráhou emocí, sebepoznání a vlastního uvědomění. Svůj cíl v podobě 100km hranice jsem nakonec nesplnil, ale mě to bylo jedno. 70km jen slušný výkon, ale o to vůbec vlastně ani nešlo. Mám radost jak jsem se o sebe postaral, vyměnil výkon za prožitek a nakonec si akci maximálně užil. Skvělé pocity, které jsem cítil mi byly odměnou. Jsem vděčný za pořádání této akce a velké díky patří všem, kteří akci vytvořili.
SP:
O Velikonocích jsem se účastnila pohybové akce Červenodvorská čtyřiadvacetihodinovka.
Účastnit se této akce, jako pětapadesáti letá žena s pokročilou artrózou kolen a s velmi omezeným pohybem, mi přišlo zprvu nereálné až směšné. Přesto jsem se rozhodla pro účast.
Náš pan doktor Kozák nevěřícně kroutil hlavou nad mou přihláškou a i pan primář se nad ní pozastavil.
V sobotu ve 12. hodin jsem se s ostatními dostavila do tělocvičny, vyslechla si instrukce a poučení a hned poté jsem se se čtyřkolovým chodítkem vrhla na ovál.
Jeden ovál – 250 metrů. Vždy jsem ujela čtyři kola a šla na pokoj odpočívat. Okolo mě běhali, chodili, jezdili, klikovali a boxovali další účastníci. Zpočátku jsem se styděla, ale když mi Olda ukázal palec a řekl, že jsem jeho favoritka, stud i obavy ze mě spadly. Do večera jsem měla 4,5 kilometru. Nastavila jsem si limit 5 kilometrů. Krásně jsem se vyspala a hned po snídani jsem ujela (ušla) 6 oválů do celkových šesti kilometrů. Hrdě jsem to připsala na nástěnku ke svému jménu a těšila se z pokořeného limitu. Sledovala jsem ostatní s hřejivým pocitem, že k nim patřím.
Jako letitého toxikomana by mě nikdy nenapadlo, že mě pocit z ušlých šesti kilometrů může tak naplnit, a povzbudit v dosavadní léčbě.
Úžasná atmosféra, úžasní lidé a zápal pro společnou věc. Hrdě každý z nás pronesl při závěrečném předávání medailí své kilometry a bylo úplně jedno, jestli jich bylo sto, dvě stě, nebo šest.
Děkuji lidem jako Olda a Tomáš a vlastně nejenom jim.
Červený dvůr mi dal možnost i v tomto věku znovu začít, necítit se zbytečná a překonávat samu sebe.
LK:
Ráda bych Vám napsala pár slov k 24hodinovému běhu, kterého jsem se zúčastnila.
Upřímně – byl to pro mě neskutečný zážitek. Nečekala jsem, že mě něco takového zasáhne tak hluboko. Během akce jsem zažila pocit štěstí, který přišel po fyzické námaze, takový ten čistý, opravdový. Měla jsem ze sebe radost, že jsem zvládla ujít téměř 24 km, střídavě s během – pro mě osobně to byl velký posun.
Velmi silné pro mě bylo i to, že část trasy absolvoval můj partner. Sdílet to spolu bylo pro nás oba obohacující a dalo tomu ještě hlubší rozměr. Navíc nám přálo počasí, takže všechno do sebe krásně zapadlo.
Co mě ale zasáhlo asi úplně nejvíc, byl druhý den při vyhlašování. Setkání všech lidí – jak z léčebny, tak z komunit – mělo neuvěřitelnou atmosféru. Panovala tam obrovská srdečnost, upřímnost a lidskost, kterou jsem snad nikdy v životě nezažila v takové koncentraci na jednom místě.
Obzvlášť silné pro mě byly momenty, kdy někteří muži sdíleli své prožitky – až do slz. To, jak si mezi sebou děkovali, jak děkovali organizátorům i ostatním účastníkům… to bylo něco, co mě opravdu chytlo za srdce. Byl to velmi emotivní a opravdový moment.
Chtěla bych Vám i celému týmu ze srdce poděkovat za organizaci této akce. Bylo to něco výjimečného a jsem si jistá, že si tenhle zážitek ponesu celý život.
JK:
Rád bych Vám napsal shrnutí a dojmy z červenodvorské čtyřiadvacetihodinovky. Začal bych vlastně od úplného začátku, kdy již samotná prezentace a motivace od Oldy jako styčné osoby byla perfektní a on je hlavní zásluhou toho, že vedle účasti i lidí zvenčí, se tady v ČD zapojili lidi, do kterých bychom to nikdy neřekli. Celá akce se nesla ve velmi příjemné a pozitivní atmosféře, jak to u Oldy a jeho lidí bývá zvykem. Zázemí, možnost objednat si pizzu, celková organizace byla přehledná a i proto se nikdo neztratil, nebyl žádný problém a vše fungovalo. Bylo slavnostní zahájení, samozřejmě vlajka Červeného Dvora byla nejhezčí a první ukázkové kolo od Oldy.
Co se týká našeho oddělení C, ušli / uběhli jsme i se dvěma sestrami 499 km, což je si myslím velmi solidní výkon. Večerní chození mělo rozhodně svoje kouzlo. Po cestě při chození ve skupinkách probíhalo nespočet konverzací, lidi si mezi sebou povídali, hodně lidí to sblížilo, což je také velmi podstatné. Já sám jsem poznal díky tomu některé naše nové lidi více do hloubky a probírali jsme témata, na které, například při programu na oddělení, není čas. Mělo to velmi terapeutický smysl právě i v tomhle ohledu. Fyzicky si hodně z nás sáhlo na dno, byli nějaký menší zimnice, ztuhlé svaly, ale vše v rámci bezpečnosti. Z naší skupiny bylo několik lidí, kteří přímo konstatovali, že se cítí opravdu šťastně, což je strašně pěkné slyšet při těch procházkách, byla tam vzájemná podpora, sranda a hlavně nebyl žádný problém mezi lidmi. Díky patří i sestřičkám, snažily se nám vycházet vstříc a zároveň se udržela pravidla a i lidi je zvládli dodržet. Vstávání ve 4 ráno bylo taky zajímavé a dost nás takhle v noci vyrazilo na cestu, bylo dostatek čelovek, cesta perfektně označená, takže nám to skvěle šlapalo.
Když bych měl shrnout pocity, tak za všechny mohu říct, že nálada se rapidně zvedla a lidi zářili, překonávali své limity a celkově panovala velká spokojenost se vším, co bylo s akcí spojené.
Klobouk dolů přede všemi, kdo se na akci podílel, na dost lidí to mělo dost pozitivní vliv v hodně směrech a dost lidí mezi sebou probrali témata, ke kterým by se normálně nedostali. Hodně lidí se díky tomu hlásí i teď na následující terénku do kláštera Zlatá Koruna.
LH:
Z mého pohledu, to byla jedna z pár takto společně trávených akcí v mém životě. Ale byla to první akce, kde bylo tolik vděku, zájmu, upřímného zájmu, tolik radosti, ačkoliv radosti z únavy těla, radosti z ocenění, tolik nadšení, strašná spousta píle, mnoho obohacených lidí tímto zážitkem. Za toto všechno, a spoustu dalších emočních okamžiku, které tam proběhly, bych Vám z celého srdce, a myslím, že nejen já, chtěla moc poděkovat. Každý byl svým vítězem. Ať uběhl/ušel 5 km, či 100 km, každý z nás dostal cenu za 1.misto. Byl to moc krásně trávený den a noc. Ještě jednou moc děkuji a těším se, na další společné chvíle. Děkuji!
a
Antonín z Terapeutické komunity Advaita
Všem účastníkům gratulujeme!