V pátek 9. září 2016 proběhl 29. sjezd úspěšných pacientů léčebny. Tentokrát jsme si připomněli 50 let léčebny. Účast na sjezdu byla rekordně vysoká – v průběhu dne se tu sešlo přes 840 lidí! Celý sjezdový den měl velmi příjemnou atmosféru, bylo velmi milé setkat se s bývalými pacienty, s jejich rodinami a s rodinami současných pacientů. I když jsme se v týmu shodli, že se nám sjezd hodně líbil, ponecháme jeho hodnocení na vaše ohlasy, na popis sjezdu očima pacientů a na fotogalerii.
Děkujeme všem, kteří přijeli, a taky všem, kteří sjezd pomohli připravit. Bylo to fajn! Na shledanou za 2 roky.
prim. dr. Jiří Dvořáček
3 zamyšlení nad “29. sjezd nám udělal radost”
Vážení priateľa, terapeuti, v ČD a čitatelia týchto webových stránok.
Sjezd v roku 2013 mi ušiel z dôvodu vážnej dopravnej nehody. Napriek tomu som bol v liečebne v roku 2014, pretože som od roku 1989 patrón skupiny „SLÁMCI“ a do Červeného Dvora sa od roku mojej základnej liečby /apríl 1982 a august 1982/ vždy veľmi rád vraciam, pretože ja osobne považujem liečebňu za svoje „druhé rodisko“!
Od roku 2014 som robil v živote všetko preto, aby som sa z nejakej príčiny nemohol dostať na tak významný sjezd, ako bol tento jubilejný. Všetky drobné ale nie bezvýznamné civilizačne choroby, ktoré sa zatiaľ len sem tam vo veku mojich 71 rokov prihlásia a neobídu ma, hádam aj preto, že ešte pracujem, ako Odborný poradca, pre oblasť výstavby železničných koridorov. Moja lekárka mi hovorí, že táto moja práca, v ktorej som strávil takmer celý život, je mojou životnou dynamikou, ktorá mi pomáha prežiť.
Na môj deň som sa svedomito pripravil už aj tým, že som dal spraviť s mojimi iniciálkami červené a modré prepisovačky, prispel som slušnou sumou na možnosť podpory sjezdu a dňa 8.9.2016 som s autom, spolu s mojou družkou šťastne pristal v Českom Krumlove, kde sme boli ubytovaný. Bol som šťastný, že som autom zvládol cestu zo Zvolena, cez Rakúsko, v dĺžke 500 km.
V dlho očakávaný piatok 9.9.2016 som o 8:30 hod. autom prešiel bránou liečebne. Cestou hore schodmi som pocítil, v bedernej časti, že to nebude neurologický zdravotne jednoduchý deň. Po návšteve pána primára, som sa zaevidoval, zaplatil sjezdový poplatok a na prízemí som pani ekonómke prispel slušnou sumou na možnosť podpory sjezdu . Pri chôdzi mi nezištne pomáhali páni Mgr. Zbyněk BOHDAN a PhDr. Bohumil DEJMEK.
Potešilo ma, že som o 9:00 hod. strávil na sále so svojou skupinou takmer celú hodinu. Sedel som na vyvýšenom mieste, čo mi pripadalo veľmi noblesne, ale takto to bolo pre mňa prijateľne.
Veľmi som bol poctený tým, že ma nechali sedieť na tomto pódiu aj pri stretnutí bývalých pacientov, ich rodinných príslušníkov. Táto forma komunikácie bola pre mňa nóvum, ale som bol nadšený, že vidím v tom sále usmievavých, veľmi slušne oblečených abstinentov, v oblekoch, v bielych košeliach. Pri ich krátkych príhovoroch spomenuli si aj na mňa, či už boli v mojej skupine alebo si ma pamätali so sjezdou ale hlavne pri mojich návštevách v liečebne, ktorá bola od samého začiatku, aj napriek úžasnej vzdialenosti, jediným KLUSOM, ktorý som, ak som to potreboval navštívil.
Tento obraz a duch, ktorý tam poletoval, mi uviazol v hlboko v duši, v srdci. Hlboko a dojemne, s úctou sa skláňam pred ľudskými jedincami, ktorí dokážu abstinovať „aspoň“ 5 rokov. A veľmi mi utkveli v pamäti výroky tých ľudských jedincov, ktorých dr. DEJMEK povyhadzoval z liečby, aby v živote pocítili, že asi predsa len terapeuti a i ten nenávidený doktor mali pravdu, vrátili sa, zobrali liečbu tak, ako je potrebné a dnes abstinujú.
Môj zdravotný stav sa natoľko zhoršil, že ma museli zaviezť na ubytovňu, aby som sa do rána dal dokopy. Vážim si to, že doktor DEJMEK mi priniesol Diplom, na ktorom stojí, že v deň sjezdu abstinujú 34 rokov, šesť mesiacov a 8 dní. Zároveň mi prikázal aby som v sobotu /10.9.2016/ zavolal, či budem schopný šoférovať tých 500 km domov do Zvolena, pretože inak ma zavezú až domov. Nadopovaný tabletkami, mi bolesti v bedernej časti ako tak ustúpili, aby cestu s prestávkami domov zvládol.
Prepáčte, že som to napísal trochu obšírnejšie. Mrzí ma, že môj zdravotný stav pri mojej jubilejnej 55 návšteve „môjho rodiska“, mi nedovolil zúčastniť sa hlavne odovzdávanie diplomov, ale aj programu pacientov. Snáď za 2 roky.
Napriek zdravotnému hendikepu si odnášam pre ďalší život, sjezdového ducha a tepu života, tak akoby som bol videl a zažil všetko. A hlavne si odnášam pomoc, ktorá mi bola poskytnutá a na záver jedna veta mojich nezištných priateľov: Františku si jediný a posledný Slovák, ktorý už v roku 2010 na sjezdu dostal čestný diplom OSOBNOST ČERVENÉHO DVORA a tým Ťa považujeme za jedného z nás.
Hlboko s úctou sa skláňam pred primárom, lekármi, vedúcimi jednotlivých oddelení, terapeutmi, sestričkámi a pacientov a sponzorov nevynímajúc, že dokázali pripraviť také niečo úchvatne a noblesne.
A v neposlednom rade som sa potešil, že PhDr. Bohuslav DEJMEK bol poctený čestným uznaním „OSOBNOST ČERVENÉHO DVORA“ !
S pozdravom a úctou
Bc.František SLAMKA,patrón skupiny na odd.“C!
OSOBNOST ČERVENÉHO DVORA.
Sjezd byl skvělý! Vždy se do Červeňáku rád vracím. A sjezd je něco speciálního. Člověk vidí hodně známých tváří a samozřejmě tým..na ten se vždy moc těším. Jsem rád, že týmu mohu v sobě přinést kus radosti, že jejich práce má smysl. Program sjezdu je super..komunita..předávání diplomů.. návštěva nového, nádherného, detoxu 3D..program pacientů..atd. Obzvláště program pacientů se mi moc líbil. Tolik jsem se dlouho nenasmál! Přemýšlel jsem při to, jak ti pacienti obstojí venku..jak dlouho jim vydrží elán při překonávání těžkostí, které život přináší.. Slunce nesvítí zdaleka každý den. Každý z nás má svou cestu… moc každému přeju, aby to zvládl. Všem, kdo se na zorganizování sjezdu podílel, patří velký dík… musí to být dosti náročné, ale výsledek stojí za to. Rád příště opět přijedu, chtěl bych mezitím přijet i na opakovačku.. ale na sjezd si udělám čas jistě! T
29. sjezd úspěšných pacientů léčebny jsem zažila poprvé a v roli příbuzná. Setkání mělo úžasnou atmosféru a vnímala jsem jak bývalí úspěšní pacienti hrdě nosí barevné stužky a radovala se se všemi, kteří si odnášeli diplomy. Uvědomuji si, že toto setkání stálo spoustu nervů, úsilí, organizace a práce. Vzhledem k tomu, že již něco pamatuji, dovolím si jako poděkování, obdiv, a nasazení Vás všech citovat hlášku jistého soudruha, který se zamotal do tenkrát používaného soudružského pozdravu Čest práci a po celá léta byl jeho brebt pro nás zdrojem veliké zábavy. Ovšem ve Všem případě myslím zcela vážně a cituji: „Vaší práci mnoho čest!“