Sjezd 2016

Sjezd očima pacientek a pacientů

9. září 2016, 29. sjezd abstinentů v Červeném Dvoře

Den plný pokory, radosti, ocenění a motivace. Den plný chuti k životu. Den pulzující energií.

Krásně upravený zámecký park, zářivé okrasné záhony, obrovské stany připravené pojmout obrovské množství lidí. Nádherná květinová výzdoba, kam se podíváte. Několik set řízků a desítky kil bramborového salátu, bedny plné klobás připravených na gril. Dětský koutek, skákací hrad, prodej keramických výrobků, potvůrek z korálků i voňavých svíček a pletených tašek. Dřevěných výrobků ze zahradnictví. Čistá, průzračná obloha a teplý vzduch jednoho z posledních letních dní. Mnoho hodin strávených přípravami, ať už hrabáním posekané trávy, aranžováním stánků, anebo nácvikem na večerní vystoupení pacientů. Za tím vším je mnoho úsilí a mnoho práce, odvahy překonat sami sebe i pár krušných chvil. Myslím, že i to počasí bylo objednané a vyjednávat o tak krásném dni, muselo být náročné J.To vše ale stálo za to, protože se tento obyčejný všední pátek stal pro každého, kdo se sjezdu zúčastnil, neotřesitelnou vzpomínkou, ke které se můžeme vrátit vždy, kdy nebudeme vědět kudy kam.

Jako by v životě existovalo více světů. Jsem o tom přesvědčená už delší dobu. Dnes už s jistotou vím, že minimálně dva. Ten uspěchaný venku, kde není čas na to se pozastavit a uvědomit si, jak jednáme a na čem v životě nejvíce záleží. To je ale v pořádku, to tempo si určujeme sami. Tady, v Červeném Dvoře, existuje druhý svět. Nelze opomenout, že se tu bavíme o místě, kde se léčí závislost. Což znamená na jedné straně tolik ochotný a obětavý personál, přesvědčený o smyslu svého poslání. Na druhé straně lidi, kteří v životě ztratili směr a nebyli dostatečně silní s tím něco udělat a tak slabošsky zvolili cestu závislosti. Závislosti, která vede k rychlé úlevě, za to si ale vybírá obrovskou daň. Bohužel je tomu tak, že se z většiny z nás, stali sobci a bezohlední, nezodpovědní lidé, kteří byli pod mocí své závislosti schopní přestat vnímat morální hodnoty a základní pilíře lidskosti. Taková je realita závislosti. Nebudu říkat, že je to jedno, protože není, ale existuje na světě místo, kde se lidem dává druhá šance, pokud se jí rozhodnout vyhledat, z jakéhokoliv důvodu, a tím je Červený Dvůr. A ač se to v tom uběhaném světě venku zdá zanedbatelné, my všichni tady bojujeme. A není to lehký boj, i když jsme se na bitevní pole dostali sami. Bojujeme bez očekávání, že nás za to někdo bude obdivovat a chválit, ale protože chceme žít, protože chceme znovu věřit tomu, že to za to stojí. Červený Dvůr je místem, kde je lidská víra a odhodlanost základní stavební jednotkou. Trpělivost a ochota celého personálu je nezměřitelná a tolik opravdová. Je mi 22 let a v životě jsem se ztratila. A přesto existuje na světě místo, kde Vám pomůžou hledat, aniž by za to očekávali medaile a celosvětové uznání. V Červeném Dvoře se v lidech rodí pokora, obětavost, radost a neuvěřitelná síla.

Víte, od malička miluju Vánoce. Vánoce totiž u nás doma byly vždy dobou, kdy jsme se k sobě všichni chovali hezky, dobou, kdy jsme si uvědomili, co v životě máme a na čem doopravdy záleží.  Letošní sjezd pro mě byly malé zářijové Vánoce. Každý, kdo na sjezd přijel, přijel s jiskrou v oku, bez ohledu na věk, délku abstinence, vzdálenost, bez ohledu na to, co se zrovna tam venku děje. Každý, kdo se na sjezdu podílel, ať už přípravou parku, jídla anebo programu, byl nedílnou součástí této přátelské a tolik čisté, vděčné atmosféry. Ta jiskra v oku je chuť žít, bez ohledu na absurditu nebo těžkost bytí. A každá přiložená ruka k dílu, je symbolem této jiskry. Je neuvěřitelné, že existuje na světě místo, kde Vás za tenhle obrovský životní boj a vytrvalost ocení, i když se to v běžném světě zdá tolik pomíjivé. Pro mě byl sjezd dnem rovnováhy. Dnem, kdy abstinenti byli oceněni za cestu, kterou si v životě vybrali a na oplátku, nám, co dennodenně bojujeme, už jen tou jiskrou v oku, dodali další sílu a motivaci. Že to jde a stojí to za to. Každý z nás se snažil udělat tento den speciálním a zanechat tím vzpomínku v každém, kdo přijel. A každý z nás za to byl oceněn. Úsměvem, gestem, potleskem a vlastním pocitem užitečnosti a zjištěním, že překonávat své hranice se vyplácí, i když je to občas tolik náročné. Všichni terapeuti se dočkali svých malých velkých Vánoc při každém pohledu na bývalé pacienty, kterým pomohli k naplněnému, smysluplnému životu. A v každém tomto pohledu, podání ruky i v těch pár slovech, byl nekonečný vděk. Součástí programu byl famózní barokní ohňostroj, swingová kapela, velký táborák, stužkování abstinentů a slavnostní předávání diplomů za abstinenci. Letos je to totiž 50let od založení léčebny. 50 let naděje a úsilí. 50 let, které stojí za obrovský, srdečný potlesk.

Se stoprocentní jistotou mohu napsat, že nemluvím jenom za sebe, když říkám, že jsem vděčná za místo, kde se lidé mohou znovu narodit a začít od začátku. Obrovský dík patří všem, kteří tohle místo už tolik let drží při životě! Děkuju, že když se člověk v tom rychlém světě z jakéhokoliv důvodu ztratí, existuje svět druhý, ve kterém může začít hledat cestu zpátky a přitom už nikdy nezapomenout, jak důležitý je jeden svět pro ten druhý. Děkuju!

Karolína B

***

50. výročí založení léčebny Červený Dvůr a 29. sjezd abstinujících absolventů

9. září 2016

Kronikář žádných instrukcí nemaje, než popsat události nynější, takže začíná odnikud. Vlastně ne. Místo událostí je jasné – krásný zámek Červený Dvůr alias Rothenhof – bývalé honosné letní sídlo šlechticů Země České – Rožmberků a Schwarzenberků, vzdálené pouhé dvě hodinky pěšího pochodu od majestátního Českého Krumlova.

Za stovky let plesů, zábav, honů, hostin, jezdeckých parád se však historie pohnula a zámek nechala zcela zpustnout. Netrvalo však stovky let, ale jen pouhé desítky od druhé poloviny 20. století a snahou prostých lidí z okolí, mecenášů, vědců, psychiatrů, milovníků krás přírody a historických památek, byl Rothenhof znovu vzkříšen a slouží dnes většinou české mládeži, která se z těch či oněch důvodů nedokázala srovnat se současnou společností a vydala se na scestí drog a alkoholu. To ale neznamená, že zde nemůžeme potkat i prošedivělé kmety, které převálcoval hektický život 21. století více než snesla křehká konstituce jejich těl a duší a jejich osud je rovněž spjat většinou s metlou lidstva – alkoholem…

To samo by ukazovalo na velice bizarní společnost, kdyby zde nebyla početná skupina lékařů, terapeutů a sester, kteří zbloudilým duším pomáhají znovu se navrátit do plnohodnotného a tvůrčího života bez pobytu v umělých rájích.

Dost však minulosti a vraťme se do žhavé současnosti. Poutník, zabloudivší při své návštěvě Českého Krumlova do nedalekých lesů pod majestátní Kletí, by byl překvapen nejen krásou zámku a zahrad, ale i neobvyklým ruchem, který zde v nedávných dnech panoval. Po rozlehlých loukách okolo zámku burácely traktory, hučely sekačky a skupiny pracovníků, dívek i chlapců se oháněly zručně kosami a hráběmi. Budovy Zámku se odrážely v okrouhlých fontánách s umělými vodními gejzíry s upravenými koly pestrobarevných květů a ozdobných keřů. Z honosných sálů zámku se ozývala hudba, ve které jen málo zasvěcených poznávalo tóny mistrů baroka.

Znenadání byl poutník překvapen tvrdými rytmy rocku střídajícími se se sborovým zpěvem, obé se odrážející v korunách majestátních staletých dubů. Ne, nechystá se setkání české šlechty po sto letech, ale setkání zcela jiné. V pátek 9. září totiž proběhl u příležitosti 50. výročí založení léčebny Červený Dvůr rovněž 29. sjezd abstinujících absolventů léčebny. Celý páteční den tak byl věnován vzpomínkám na začátky léčebny v polovině minulého století, práci, která byla vynaložena, aby tento den uvítal spokojené vyléčené klienty, kteří tak mohou předávat a přenést svoje zkušenosti dnešním pacientům.

Ano, byl to doslova  Velký pátek, slavný den ve znamení Panny, a mocné Devítky, neboť 9.9. 2016 se rovná 9 + 9 + 2+ 0 + 1 + 6 , což je 9. Shodou vzácných okolností to byl nejen den 50. výročí léčebny a výročního sjezdu absolventů, ale i den velkého cvičení spojeneckých leteckých sil přímo nad hlavami účastníků slavnosti a navíc ještě životní jubileum skromného pisatele těchto řádků přesně ve věku 63 let, tedy opět devítky, neboť 6+ 3 je 9.

Tedy popořádku.

Elegantní ředitel a primář léčebny MUDr. Jiří Dvořáček ve své prezentaci před účastníky, stejně jako výstavky fotografií a artefaktů, nehledě na samotný areál a zámek, svědčily o ohromné práci, která byla vynaložena za 50. let od založení a jejíž výsledky jsou více než hmatatelné. Vyznamenání pracovníků léčebny daly oslavám důstojnou korunu.

Podle předběžných propočtů bylo přítomno až devět set úspěšných absolventů léčebny spolu s četnými dětmi a rodinami i bez. Čtyři parkoviště byla plná aut a mezi všemi účastníky vládla družná a radostná atmosféra. Zdála se dokonce lepší, než mnohde jinde na lidových slavnostech, kde se čepuje pivo a pije alkohol. Bylo to jistě velkým povzbuzením pro současné pacienty, kteří na vlastní oči byli svědky toho, že i život bez alkoholu a drog může být pestrý a radostný. Pisatel tohoto článku si užíval svoje narozeniny, neboť tak honosnou oslavu u příležitosti 9. září ve svém životě ještě nezažil, nehledě na naprosto úžasné místo, kde se oslava konala.

Inu, život je plný překvapení a jak trefně praví biblický prorok:  „ … cesty Páně jsou nevyzpytatelné …“. Vrcholem jeho oslavy bylo kytarové vystoupení v rámci celovečerního koncertu, které si opravdu užil. Bylo to jako ve snu, slyšet sám sebe s ozvěnou kytary na barokním zámku mocných knížat Schwarzenberků.

Oslavy byly v průběhu dne podtrženy a zvýrazněny častými přelety nízko letících spojeneckých bombardérů a bojových vrtulníků, které křižovaly poklidné šumavské hvozdy až do pozdních odpoledních hodin. Takže navíc ještě neohlášená vojenská přehlídka! Pozornému pozorovateli jistě neuniklo, že půdorys parku vyprojektovaný a realizovaný před staletími rodem Schwarzenberků ve tvaru osmicípé hvězdy, je dnes symbolem spojenectví NATO, jehož je Česká Republika důstojným členem.

Nicméně se ukázalo, že burácení letadel vneslo ještě více energie do všech aktérů oslav. Večerní koncert sklízel bouřlivý potlesk, ať už na pódiu byli divadelníci, zpěváci, houslisté, klavíristky či kytaristé. Korunu oslavám pak nasadil majestátní ohňostroj ve stylu baroka, který rozzářil prastarou zámeckou zahradu, nad kterou se nejdříve nesly zvuky barokní hudby, posléze však přešly ve veselé až rozpustilé variace swingu interpretované výtečnou kapelou a její půvabnou zpěvačkou.

Zapálení slavnostní vatry bylo tečkou za krásným dnem a části noci, lemovanou romantickým měsícem nad Červeným Dvorem.

R.J.F.
13/9/2016