Dne 10. listopadu 2018 se konala v červenodvorském parku podesáté Hubertova jízda. Tentokrát s rekordní účastí čtyřiceti koní. Podzim, čas lovů, anglický park naší léčebny a koně – to už patří k sobě.
Hubertova jízda očima naší terapeutky Jany Matouškové zde:
Dne 10. 11. 2018 se v našem zámeckém parku opět konala Hubertova jízda, kterou již tradičně připravuje paní Věra Studená, majitelka stáje Pohoda. Ta má své sídlo nedaleko našeho zámečku, byla by tedy škoda nádherný mnohahektarový park léčebny nevyužít. Díky našemu panu primáři, který má pochopení pro dobré nápady, se tak zde konal již desátý ročník.
Co si budeme povídat, kdo z nás romantických duší by nesnil o tom, projet se v tak nádherném místě v sedle. Koně se k parku a zámečku prostě hodí. Můžeme si tak i představovat časy našich dávných předků.
V 11 hodin zazněla slavnostní lovecká fanfára a čtyřicet cválajících koní s jezdci se stalo na několik hodin ozdobou zámeckého parku. Na slavnostní přehlídce nás přivítal jako vždy dobře naladěný a usměvavý pan Studený, který svým slovem a vtipem doprovázel celou akci.
Nastoupeným jezdcům na koních byla nejdříve připnuta barevná kokarda. Věřte, že ten pohled na tolik krásných zvířat stojí opravdu za to. A co teprve ve chvíli, když se vydali na ukázkovou jízdu přes překážky, v čele s Věrkou na krásném arabském běloušovi Jackovi. Překážky byly letos přírodní a pomáhali je připravit naši kluci v pracovkách. Jezdci na koních udělali krásnou přehlídku a rozhodně se bylo na co dívat. Vznešená ušlechtilá koňská těla cválající nádherným parkem, vznášející se nad překážkami, pohled na vlající hřívy, v pozadí scenérie rozličných stromů, no prostě podívaná, o kterou se rozhodně v dalších letech nenechte připravit.
Po přehlídce následovala projížďka parkem. Aby se nenudili ti, kdo pouze přihlížejí, byla připravena živá hudba v podání Rybníkářů. To v praxi mimo jiné znamená, že Věrka sesedne z koně, předá otěže své kolegyni Šárce, vezme kytaru, mikrofon a zpívá, baví diváky- prostě multifunkční žena. Připravené bylo i bohaté občerstvení. Pekly se klobásy, maso, pilo rozličné nealko, děti mlsaly.
Po návratu jezdců a koní z projížďky se konal hlavní závod, „ hon na lišku“. Všech čtyřicet koní, v sedlech dospělí i děti, se seřadilo daleko na louce. Na stromě v popředí byl připevněn liščí ocas. Cílem je dojet jako první a ocas získat. Trnula jsem, zda se jezdci nesrazí, nespadnou, vždyť čtyřicítka koní a jezdců toužících po trofeji se potkává takřka v jednom bodě. Musím přiznat, že jedním z jezdců, kteří velmi toužili po trofeji, byla má dcera Adélka, o tu jsem se bála nejvíc. Byl to okamžik a listopadová Hubertova jízda měla svého vítěze. Adélce to uniklo jen o fous, s kobylkou Bylinkou to ale jinak šlo holkám skvěle.
Takže příští listopad rozhodně neváhejte a přijeďte se podívat i vy, kteří s koňmi nemáte jinak nic společného. Je to podívaná, která stojí za to. A věřím, že počasí nám bude opět přát.
