27. sjezd úspěšných pacientů léčebny
V pátek 3. září se uskutečnil 27. sjezd úspěšných pacientů léčebny. V Červeném Dvoře se sešlo necelých 700 lidí – bývalých pacientů a jejich blízkých, bývalých členů personálu, současných pacientů a jejich rodin, současného personálu a kolegů ze spolupracujících institucí. Sjezdu se účastnila i první dáma české adiktologie paní Arnoštka Maťová. Zvláštní radost nám udělala velká výprava bývalých pacientů ze Slovenska z 12 svépomocných klubů v čele s prezidentem slovenských klubů abstinujících.
Smyslem sjezdu bylo ocenit ty, kteří dlouhodobě úspěšně abstinují, nabídnout současným pacientům věrohodnou ukázku toho, že dlouhodobá abstinence je nejen možná, ale i výhodná, a hlavně setkat se s našimi bývalými pacienty a mít možnost si i s nimi promluvit a zjistit, jak se daří a co vše se v jejich životě změnilo.
Dopoledne proběhlo setkání bývalých pacientů v jejich původních komunitách, kde měli možnost blíže se představit.
Odpoledne proběhla slavnostní velká komunita s předáváním diplomů za roky abstinence. V posledních letech předáváme dva druhy diplomů – zlatý a stříbrný diplom. Zlatý diplom náleží tomu, kdo zvolil nejbezpečnější cestu, tedy úplnou abstinenci od všech návykových látek (vyjma kávy a tabáku). Stříbrný diplom je pro ty (zejména léčené pro nealkoholové závislosti a gambling), kteří abstinují od drogy, na které byli závislí, nebo kteří zcela přestali hrát, byli-li na hře závislí, a současně jejich pití alkoholu je zcela společenské, nekomplikované, a jejich celkový život stabilizovaný.
Letos jsme předali přes 280 diplomů za abstinenci delší než rok, velmi silně byla zastoupena kategorie abstinence delší než deset let, nejdéle abstinujícím bývalým pacientem byl letos pan Štulajter s 37 roky abstinence!
Na této komunitě jsme předali i čestné uznání nazvané Přítel Červeného Dvora panu Jánu Neitzovi, bývalému pacientovi, zakladateli dvou klubů abstinujících na Slovensku a šiřiteli dobrého jména Červeného Dvora na Slovensku, a panu Ianu Kennewayovi, dlouholetému pracovníku v britském National Trustu, zakládajícímu členu nadace Britských přátel českých památek.
Dále byli čestným uznáním Osobnost Červeného Dvora dva pánové – dlouholetý pracovní terapeut pan Miloslav Knížek se silným vztahem k parku i pacientům a bývalý pacient, dlouholetý úspěšný patron jedné ze skupin pan Bc. František Slámka.
Dalším z vrcholů sjezdu bylo podvečerní vystoupení současných pacientů s hudebně-divadelním programem se silným emočním nábojem a následnými ovacemi.
Večer proběhl koncert skupiny Plastic People of the Universe, kteří hráli v silné formě. Den byl zakončen velkým ohňostrojem nad červenohorským parkem.
Na své si přišly i děti, zejména bývalých pacientů (dětí přijelo jich 72!), v celodenním dětském koutku.
V terapeutickém týmu jsme se shodli, že sjezd považujeme za velmi úspěšný, že atmosféra po celý den byla velmi přátelská, vlídná a uvolněná, že nejsilnějšími momenty pro nás byla setkání s bývalými pacienty a že si velmi ceníme energie a nadšení, se kterými přistoupili k zajištění sjezdu naši současní pacienti.
22 zamyšlení nad “Sjezd 2010”
Pozdravujem vsetkych abstinujucich, som z Humenneho, dobrov.PL u Vas som absolvoval v r. 1983 a potom v r. 1987 /4 mesiace/ a odvtedy az dodnes ABSTINUJEM bez akychkolvek tazkosti, t.j. uz 32 rokov – TDA. Som velmi povdacny liecebni a zvlast vtedajsiemu primarovi p.dr. Kubickovi, dr. Kupkovi a dalsim, vsetkym terapeutom a sestram. Zelam Vasm vsetko dobre, vela zdravia, ale hlavne kazdemu liecenemu alkoholikovi trvalu a doslednu abstinenciu tak, ako v mojom pripade.
Nazdar Ferko, doufám, že Vás takto mohu oslovit, jsme skoro stejný ročník. Na Slovensku mám více vojenských přátel, z VA Brno i VŠ Bratislava , než u nás. Děkuji za pěkný dopis i povzbuzení, žít se musí dál. Znám Vás dobře, setkali jsme se už několikrát na komunitě a na sjezdech, byl jsem u toho, když jste obdržel poslední nejvyšší vyznamenání.
Četl jsem podrobně Váš výroční sešitek, mnoho věcí jsem o Vás nevěděl. Neměl jste ten život taky jednoduchý. Naši mladí „závisláci-kolegové“ toho mnoho nechápou, snad je to objektivní.
Setkal jsem se i s panem Havlínem a na opakovačkách i s kolegyní Myšíkovou.
Pokud budu zdravý, tak se určitě setkáme v září na sjezdu, doufám, že už bude. Ješte jednou děkuji za upřímné slova.
Zdravím Ervín Peřich
Srdečne pozdravujem Ervíne,
som rád, že už abstinuješ 8 rokov. Prežil a zažil si za tú dobu mnoho pekného, radostného ale aj bolestného. Strata milovanej manželky, bola určite najbolestnejšia a pre abstinenta zúfalo zvládnuteľná situácia. Dodatočne prijmi úprimnú sústrasť.
Stál pri Tebe Tvoj psychoterapeut a vlastne aj bojový druh PhDr. DEJMEK, ktorý Ti pomohol dostať sa okamžite do liečebne na opakovaciu liečbu. Mne spomínaný pán doktor, aj nebohá sestrička Libuška Petráková pomohli prekonať takúto zúfalú situáciu, v roku 2003 aj napriek tomu, že som abstinoval už takmer 21 rokov.
Ja síce nepatrím medzi Tvojich spolubojovníkov ani z armádného prostredia, ani zo základnej liečby, ale Tvoj príbeh poznám z liečebne pri mojich pomerne častých návštevách na našom oddelení „C“. Viem si predstaviť tú chvíľu, ako dnes, keď mi Ťa doktor DEJMEK predstavil svojím známym, svojským, niekedy až mrazivo pôsobiacím dojmom, ako človeka, s ktorým slúžil vlasti, ktorého „kvartálna“ závislosť je v konečnom štádiu. Mám dojem, že to bolo v máji 2005, pretože po sjezdoch zvyknem prísť do liečebne za skupinou, komunitou oddelenia C, ale aj ostatnými psychoterapeutmi, celým odborným tímom Červeného Dvora vždy koncom mája kalendárneho roku. A samozrejme za doktorom Bohumilom DEJMKOM, s ktorým ma viažu tiež neuveriteľné ľudské zhody a náhody.
Želám Ti Ervíne veľa pekných, radostných chvíľ s vnúčencami, aby Tvoja dôsledná a trvalá abstinencia s nimi rástla tak, že si ani neuvedomujeme, ako ten čas rýchlo beží. Verím, že sa na sjezde alebo k máji roku 2013 uvidíme a povieme si niekoľko slov, pretože aj vekovo sme skoro rovnako starý.
Zostávam s pozdravom a úctou.
Bc. František SLAMKA, patrón skupiny na oddelení „C“ a
Osobnosť Červeného Dvora.
Všechny Vás zdravím, zejména oddělení C, Havlíny a terapeutický tým. Konečně jsem se odhodlal napsat komentář k Červeňáku. Omlouvám se za to, že mé psaní bude trochu delší.Je mi 66 let, jsem kvartální alkoholik, abstinuji 8 let s jedním relapsem. Od ledna 2004 jsem se léčil ambulantně pomocí antabusu. Za 11 měsíců jsem z blbosti si dal 2 piva a netrefil jsem domů….Tento den si budu do smrti pamatovat. Lékařka AT mne nechala v klidu na vánoce a nový rok. Pro ústavní léčbu jsem se rozhodl i proti nesouhlasu dcer a manželky. S odstupem času jsem si pobyt nadělil „jako dárek “ k odchodu do starobního důchodu. Hned 3.ledna 2005 jsem nastoupil do Červeňáku, do známého prostředí VVP Boletice. Po týdnu na detoxu jsem samozřejmě nastoupil na oddělení C k mému bývalému kolegovi. Zároveň udeřily dvouměsíční dvacetistupňové mrazy. Nedalo se při pracovní terapii nikde zašít. Režim mi nijak nevadil, ale vadila mi 5,5 měsíční délka pobytu. O pobytu v Červeňáku se nebudu rozepisovat, ten jste všichni absolvovali nebo zde se léčite. Zmíním se o rodince, která byla mým rozhodnutím asi jako, že jsem přestal kouřit před 3 roky ( po 45 letech kouření ). Manželka nechtěla do PL ani vstoupit. Musel jsem naočkovat dcery, vyhrožovat rozvodem až po 2 měsících souhlasila s pobytem v léčebně. Za to děkuji staniční sestře na detoxu a paní Petrákové ( už nejsou mezi námi ). Nemůžu zapomenout na chvíle, když jsme seděli s manželkou v 2.patře( čerstvě vybudované)na zemi zády k sobě a odpovídali na dotazy terapeutů a komunitě. Za týden jsme si to zopakovali na sále, jen že jsme seděli na židlích. Mám několik semestrů psychiatrie, pedagogiky a vychoval jsem hodně vojáků zákl. služby a VKVŠ. Tento pro nás krutý prostředek jsem na sobě nezažil. Po 7 letech to hodnotím jinak. Pobyt v Červeňáku byl pro mne další vysokou školou. Se „smažkami a smaženkami“ jsem se nikde nesetkal, na vojně drogy nebyly a dcery na vysoké škole sportovaly. Nezapomenu na chvíle, kdy maminkám bylo doporučeno, aby dceru nebo syna nechali úplně padnou na dno……….První 2 opakovačky nebyly pro mne žádný med, nebyl jsem v pohodě.
Doléčování jsem nepodcenil, s odstupem doby jsem ho hodnotil dobře.
– 2 x do měsíce jsem chodil do skupiny k Apolináři,neměl jsem to blízko, jezdil jsem vlakem z Tábora do Prahy. Skupina byla převážně alkoholiky v ambulantní léčbě, Bc.Profous i MUDr. Randák mi hodně pomohli.
– Nepravidelně jsem chodil 2 x do měsíce do AA v Táboře. Jsem ateista, církevní zaměření a odborné neřízení mi nevadilo a nahradilo mi mé „kamarády“. Pro AA jsem se rozhodl po návštěvě mého spolubojovníka „Lišáka“, který vede skupinu ČD.
– Navštěvoval jsem 1 x měsíčně AT poradnu, později za 3 měsíce. I jen pohovor se sestřičkou mi pomáhal.
– Snad nejlepší pomoc jsem měl od manželky a dcer. Má milovaná žena měla pro mne pochopení a přes veškeré problémy s mou maminkou a nemocí ženy, jsme mou abstinenci zvládli.
– Hlavním důvodem bylo, že jsem se ujistil, že jsem alkoholik a patřím do Červeňáku. Rozhodl jsem se , že musím pro sebe abstinovat. Nehledě na to, že by mi nesvěřili dcery i synovci vnoučata.Mám jich celkem 8 ( toho 4 po bratrovi). Poslední se mi narodil v ústavní lečbě 10.ledna 2005, stejně jako syn pana primáře. Každá další opakovačka je pro mne jako dovolená.
Před měsícem jsem byl na 6. opakovačce, i s manželkou jsem se zúčastnil 4 sjezdů. V období tříleté zákeřné nemoci manželky jsem několikrát plánované opakovačky odvolal. Před 3 měsíci boj manželka prohrála. Děkuji dodatečně PhDr. Dejmkovi za pomoc prosazení opakovačky ihned po pohřbu. Komunita a terapeuté mne vřele přijali, přišel jsem na jiné myšlenky a ujistil se, že žít se musí dál.
Omlouvám se za to moje pindání, 8 let abstinence nelze napsat jednoduše.
Přeji všem terapeutům a sestřičkám hlavně hodně zdraví a děkuji za jejich záslužnou práci. Svým kolegům vzkazuji „VYDRŽET“. Bývalé spolubojovníky prosím, aby se mi ozvali, těch nových kamarádů mnoho nemám.
Zdravím Váš
Ervín Peřich
Jéje, ahoj lidičky. Tak to budeme mít letošní rok opět setkání, už se těším. Frantík.
Posílám pozdrav z Roudnice nad Labem, abstinuji.
Ahoj, srdečně zdravím všechny abstinující i terapeuty,hlavně pí Matouškovou, kterou jsem měla moc ráda.Léčbu jsem sice ukončila předčasně, ale zatím bojuji a zvládám abstinovat skoro rok.Držím palce všem, kteří se rozhodli změnit svůj život.Hodně štěstí a pevné vůle Simona
Ahoj Betka, děkuji moc a rovněž já přeji pohodu a krásné dny příští. Blahopřání z „dalekého východu“ mne mile překvapilo. Důchodu se snažím užívat, ale přesto jsem nadále věren PL Červený Dvůr – teď zastupuji nemocného kolegu, předtím po dobu jeho zimní dovolené. Zdraví MK
Je to báječné,vidět a vědět,že abstinovat jde a že to funguje….snad už konečně i já docílím toho,že už se sem budu vracet,ale jen jako opakovačka a na návštěvy,protože to tady mám moc ráda!!Končím 20.1.2011 a bude se mi moc stýskat…..,ale život jde prostě dál………..
Mám trošku! problém s alkoholem a doktorka mě nabádá! abych šel na léčení do Červeného dvora. Já bych s tím problém neměl, ale bojím se o práci! Se svojí denní dávkou cca 0,5 tvrdého během celého dne, na mně nikdo opilost nevidí. Ale začínají se promítat deprese, malinko.
Co radíte?
Pišta,
moja úprimná rada znie:možno Tebe sa zdá, že Tvoj problém s alkoholom je len taký, ako píšeš „trošku“. Ak Ti lekárka radí, aby si išiel na liečbu do Červeného Dvora, tak neváhaj a nastúp, v čo najbližšom termíne! Už aj z toho dôvodu, aby sa aj Tvoje depresie nezačali premietať do takého štádia, že prídeš aj o prácu, aj o zdravie, aj o česť a ľudskú dôstojnosť. Prečo? Pretože Tvoja denná dávka cca 0,5 predpokladám litra tvrdého alkoholu je neúnosná, a neverím tomu, že Tvoje okolie nevidí Tvoju opilost.
Vermi mi, Pišta že je najvyšší čas, aby si išiel na liečbu do „Červeňáku“ s patričnou dávkou vlastnej motivácie a všetko podstatné Ti dajú psychoterapeuty, sestričky, proste odborný tím, komunita a skupina.
Budem Ti držať palce, aby si sa rozhodol správne, aby si zostal človekom, pretože alkohol zotrie z Teba, aj ten najkrajší človečenský“ náter a privedie Ťa až na dno ľudskej spoločnosti.
S pozdravom
Bc. František SLAMKA, patrón skupiny na oddelení „C“.
Když já mám ohromný strach, že se celé okolí dozví, že jsem závislý na alkoholu. Tudíž i v práci!
A když se budu dlouhodobě léčit, tak mne (pravděpodobně) po návratu vyhodí. Já ten svůj „půllitr“ mám opravdu rozvržený na celý den. Nemotám se!!! Piju z důvodů stresu v práci.
Pracuji ve velkém hotelu, plném Rusů, jako vrchní číšník (K.Vary).
Někdy, (já vím, že to zní asi trochu jako výmluva), mě tak hosté tak „vytočí“, že ten „1-2panáky“ ohromně pomůžou, aby mezi námi nevznikl konflikt (tudíž problém!!!).
Takto ta moje závislost vznikla (a pokud se něco nezmění) bude asi pokračovat, pokud se nezmění klientela 🙁
Manželka něco tuší, ale mám s ní tak perfektní vztahy (nejsem agresivní typ), že to podstatně neřeší. Ví že chlastám „Ale s Mírou :-)“
Jak dlouho léčba trvá?
Vím, že na to není univerzální odpověď, ale alespoň naznačit, kolik dní bych tam strávil?
3 dny? 🙂
Pišta,
plne chápem Tvoj strach a má ho takmer každý, kto sa odhodlá liečiť zo závislosti na alkohole. Viem, že vlastné rozhodnutie ísť do Červeného Dvora stojí nemálo psychických síl, pretože vlastne potvrdíš to, čo mnohí vidia ale Ty to do očí nepovedia, že si alkoholik. Tudíž i v práci to vidia, len Ty to zatiaľ tolerujú.
Máš prácu, kde prichádzaš do styku takmer denne s alkoholom. Ten svůj “půllitr” máš rozvrhnutý na celý deň a piješ z dôvodov stresu v práci. No a ešte sú k tomu tie dva panáky, ktoré ohromne pomôžu, aby nevznikol konflikt. Túto situáciu, ktorú sám považuješ za výmluvu, nazveme pravým menom!
Pišta, toto Tvoje akoby konštatovanie, je typická racionalizácia Tvojho pitia. Ako výhovorka je to fantastické! Prečo? Pretože využívaš svoje rozumové dôvody, aby si sám pred sebou zdôvodnil, prečo konáš tak, ako konáš. Vieš však, že toto Tvoje popíjanie sa Ti vymyká kontrole a s konzumenta sa stávaš závislým. Sám konštatuješ, že pokud sa něco nezmení, bude Tvoja závislosť pokračovať. A klientela s tým nemá nič spoločného.
Manželka něco tuší ale zatiaľ nič podstatného nerieši, pretože piješ s mierou. Takže Tvoj beh v začarovanej aréne sa začal, a budeš potrebovať čoraz viac alkoholu, aby si vládal aspoň žít. Tvoje telo si Pišta zvyklo na alkohol tak, že nedokáže bez neho žít. Chceš z arény vystúpiť a jednoducho to nejde, už to nedokážeš sám zvládnuť. Si alkoholik a piješ aj napriek tomu, že Ti pitie prináša značne problémy.
V tomto momente, v tejto fáze, začínaš padať pomaly a isto, až na dno. Prečo? Pretože si alkoholik, si človek a piješ aj napriek tomu, že Ti prináša problémy,ZDRAVOTNÉ, SPOLOČENSKÉ, PSYCHOLOGICKÉ. To je jedno aké, a l k o h o l i z m u s je porucha. Veľmi závažná porucha:Keď zmysly kážu nezmysly.
Jak dlouho léčba trvá? O tomto nerozhoduješ Ty
Pišta. Zdravotný personál liečebne Ti počas Tvojej liečby povie, kedy je ten vhodný čas aby si sa vrátil do života. A koľko to trvá. Ja som bol v Červenom Dvore , v roku 1982, presne 4 mesiace. Sú však jedinci, ktorí boli v Červenáku až šesť mesiacov, ba aj viac. Za 3 dny, ako sa nazdávaš je možné sa len zoznámiť z liečebnou . Sú tu však naslovovzatí odborníci, ktorí Ťa pripravia na život vonku. Takže pozorne počúvaj, polemizuj, čerpaj aby si mal čo najviac skúsenosti, ktoré Ťa privedú na normálnu cestu života. Všetko ostatné máš vo svojich rukách. A nie je toho málo! Jediná cesta, pre nás alkoholikov je len jedna: trvala, dôsledná abstinencia.
V závere Ti dám niečo do vienka. Pišta, predstav si, že sa dá zvyknúť aj na střizlivost. Ja osobne som abstinent už 28 rokov, 9 mesiacov a 16 dní. Nebolo to ľahké, bezbolestné vykročiť na túto cestu. Vďaka všetkým s ktorými som sa od 4.4.1982 v liečebne stretol, ktorí ma v mojom fyzickom veku 37 rokov priviedli v druhom mojom „rodisku“ na cestu trvalej a dôslednej abstinencii. Vzdávam im hold, vďaku, úctu za to, že žijem.
Takže Pišta toto sú moje slová, s ktorý ma Ťa vyprevádzam do liečebne. Ak budeš čokoľvek potrebovať, napíš mi na môj email! fslamka@gmail.com!
S pozdravom a úctou
Bc. František SLAMKA, patrón skupiny na oddelení „C“ a
Osobnosť Červeného Dvora.
Vážený pane Františku. Moc vám děkuji za vše, co jste mi napsal a věřte, že se budu opravdu snažit. Nejen o to, abych zústala i nadále patron skupiny, ale v budoucnu i o to, abychom se na příštích sjezdech poznali nejen podle jména a vzhledu, ale trochu hlouběji. Je smutné, že se patroni jednotlivých oddělení téměř neznají, myslím, že s tím by jsme mohli a měli něco udělat. S pozdravem Dana Chromad@seznam.cz
Milá patrónka, Danka,
veľmi pekne ďakujem za odpoveď. Som vždy nadšený,ak môžem urobiť radosť, prispieť názorom, postrehom, či radou.
Máte pravdu v tom, že patróni skupín sa určite nepoznajú. Ja osobne som stretol niekoľko patrónov skupín v liečebne až po niekoľkých rokoch. Vždy som k ním správal úctivo, s určitou dávkou túžby, aby som sa im vyrovnal, či podobal. A stalo sa neskutočne, že aj mňa si vybrala komunita oddelenia „C“ za patróna. Nechce sa mi to veriť, ale 8.11.2010 to bude „už“ 21 rokov! Byť patrónom skupiny znamená pre mňa osobne viac, ako dostať štátne vyznamenanie.Toto tvrdím,už celých 21 rokov!
Želám Vám Danka, aby Ste aj Vy dostali svoje patrónstvo a tým aj osobnú zodpovednosť za svoju skupinu,do krvi, pod kožu, svojej osobnosti. Pojem slova „patrón“ hovorí, že sme ochrancovia, priaznivci a podporovatelia trvalej a dôslednej abstinencii!
Vaša myšlienka pre hlbšie poznanie patrónov je ušľachtilá a vrátim sa k nej, s návrhom, ktorý pošlem na Vašu emailovu adresu.
Zostávam s pozdravom a úctou
feri slamka.
Jsem pacientem v léčebně Červený Dvůr, kde se léčím se závislostí na alkoholu a tím to bych se chtěl vrátit k 27. sjezdu abstinentů v Červeném dvoře. Sraz se koná jednou za dva roky a stojí opravdu za to ho vidět a prožít. Je to pro všechny co měli problém s drogamia alkoholem, pro rodinné příslušníky, přátelé,známé
, milenky, manželky, i ti kdo mají o problematiku zájem. Od rána v léčebně vládne organizovaný chaos a všichni něco připravují, je to jedno velké mraveniště. A když se to začne sjíždět, tak Vám řeknu, že tolik lidí jsem v červeňáku nikdy neviděl a měl jsem oči na vrch hlavy, takového národa. Takže i den pěkně letí. Byl to můj první sjezd a musím se přiznat, že jsem si z toho ze začátku dělal srandu, ale to mě brzy přešlo a ostatní taky. Nejdřív jsem měl narážky typu: „hele ten je nějakej rozfrčenej nebo oni to fakt berou jako vánoce, neříkej mi, že někdo z nich nechlastá… “ Pak jsem pochopil, že to pro ostatní opravdu svátek je a že jim abstinence dává to co mi tady ještě možná tak pořádně nechápem, radost, sebeúctu, elán a novou naději. Začal jsem k těm lidem cítít obdiv a úctu, protože na jejich místě by chtěl stát každý z nás. Musím to i srovnat s jiným festivalem tady v Červeném Dvoře s názvem Červenání. Hrálo tu dost kapel, ale měl jsem z toho divný pocit. Neoslovilo mě to, nebavil jsem se a vlastně to ani neuměl a přišlo mi to bez alkoholu divné. Teď bylo mnohem více lidí, bylo to hodě impulzivní a emotivní. Hrála kapela Plastic people of universe original, hodně zábavy, představení, představování, přátelských rozhovorů a setkání. Najednou mi to přišlo naprosto normální se takhle bavit, povídat si s lidmi, který vůbec neznám naprosto otevřeně a upřímně. Do to ho tu běhala spousta dětí a vypadalo to jako velký tábor – Jamboree a všechno bylo takový lidský, přirozený. Ze skepse optimismus! Super! Zdravím všechny co byli přítomni a ti co nemohli příště. Zdar pacient Rudolf Hlávka.
Rudolfe,
píšeš krásně,ale jak to,že v 10,00 ve středu?To zavání čtvrťákem.Nebo jsou změněné podmínky pro kontakt ze světem ?Žeby najednou tolik demokracie ?Zdravím všechny BIRNE .
Ivan Krupa
Vážený terapeutický týme, spolupacienti součastní i milulý, přátelé Červeného Dvora. Mohu jen souhlasit se slovy pana Slamky a snad není co dodat. Chtěla bych poděkovat všem, kdo potleskem povzbudili pacientku, která se ocitla na hraně. Byla jsem to já a nikdo si asi nedovede přestavit, jak moc mi vaše solidarita a následná povzbuzující slova pomohla. I po 12.ti letech abstinence se může člověk ocitnout v situaci, kdy by vše zabalil a řešil problémy skleničkou. Zvedla jsem telefon a požádala o pomoc paní Matouškovou a ta ihned jednala. Opět jsem našla v našem zámku pomoc, pochopení a po 2 týdenní opakovačce se vracím do běžného života nabitá energií. Jak málo stačilo a patronka sk. Chromé byla jen pacientkou, která selhala. Těžká životní sitace by pro mě nemohla být omluvou. Děkuji celému týmu i všem sjezdovým pacientům za úžasnou podporu a pomoc. Tento sjezd pro mě byl ten nejúžasnější a splnil nad rámec, co by plnit měl. Děkuji pane primaři, dal jste mi jednou větou křídla, vaše patronka Dana Chromá
Vážená pani Danka,
som nesmierne rád, že Ste zostali patrónkou skupiny! Váš príbeh je ojedinelý, ale pre mňa pochopiteľný. Boli ste na hrane, dokázali Ste dvihnúť telefón a nedvihli Ste skleničku. To bolo ťažké, ale správne rozhodnutie. Zámok, ako píšete Vám otvoril milosrdnú náruč a prešli ste 2 týždňovou opakovačkou.
Na tomto mieste si treba uvedomiť, že to boli len a len lekári, terapeuti, komunita liečebne, ktorí každou svojou radou, Vás vrátili na cestu trvalej a dôslednej abstinencie, po ktorej kráčate pekných 12 rokov. Určite im patri za ich nezištnú, obetavú prácu vrelé poďakovanie, aby ich upevnilo v tom, že predsa „LEN“ ich poslanie je zmysluplné, vysoko humánne.
Pán primár, ako moderátor odpoludňajšieho programu, ktorí moderuje skvele a takmer profesionálne, Vám dokázal jednou vetou dať krídla. Všetci prítomní účastníci Vás na podnet pána primára vyprevadili na cestu trvalej a dôslednej abstinencii, úprimným, dlhotrvajúcim potleskom, aby Vás Vaše krídla viedli tou správnou cestou.
Potešili Ste ma aj tým, že Ste sa stotožnili s mojim hodnotením sjezdu 2010.
Pre poučenie všetkých, ktorí čítajú túto webovú stránku platí takýto poznatok odborníkov na liečbu závislosti:
ČÍM JE ABSTINENCIA DLHŠIA, TÝM SÚ NÁSLEDKY RECIDÍVY NESKUTOČNE HROZIVEJŠIE A PRIAM KATASTROFÁLNE!
V závere Vám želám, aby Ste prekonali každé pokušenie, už aj tým, že byť patrónom skupiny, je zaväzujúce, čestné, ktoré je motívom pre život v abstinencii!
S pozdravom a úctou,
Bc. František SLAMKA, patrón skupiny na oddelení „C“.
Pracoval jsem kdysi jako učitel v odborném učilišti a později přes dvě desítky let na úseku nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení. Ani jsem netušil jak má práce v PL může na předchozí profese dobře navázat a bude mně tak zajímat. Když jsem do léčebny před více jak 15 lety nastoupil a snažil se co nejdříve s činnostmi pracovního terapeuta nejen seznámit, ale plně je provádět, byl jsem kolegy uklidňován:,,Ono tě to přejde“. Dnes mohu, coby důchodce občas v léčebně vypomáhající, s klidem prohlásit (a mnozí pacienti i spolupracovníci to jistě potvrdí), že mne to nepřešlo. Práce s pacienty v kterékoliv roční době a za každého počasí mne stále baví – jsem asi “ zatažen“ z rozličné činnosti na vlastní chalupě a zahradě. Jistě na tom má podíl i nádherné prostředí zámku a parku, které zřejmě u podobných zdravotnických zařízení nemá obdoby. A co jsem za ta léta poznal životních osudů, co různých povah, pracantů, poctivců i lajdáků a lenochů… Snad jsem i já malým dílkem mnohým léčícím se pomohl ke zjištění, že žít se dá i jinak, že není nad poctivý přístup k jakékoliv činnosti. Přesvědčuji se o tom při návštěvách bývalých pacientů v léčebně, při náhodných setkáních a zejména při sjezdech abstinujících, které PL Červený Dvůr tradičně pořádá. Vždy mne, a určitě nejen mne, potěší, když se mně tito lidé přihlásí a vyzařuje z nich spokojenost ze života bez závislosti. Bylo tomu tak i v pátek 3.9.2010 na 27. sjezdu, který měl opět hojnou účast a byl bezesporu zdařilý. Rád se zúčastňuji tohoto jakéhosi vyvrcholení práce kolektivu léčebny a výsledků „práce na sobě“ bývalých pacientů. Jako vždy mne i letos pobavilo odpolední slavnostní setkání, poutavě a vtipně provázené ředitelem léčebny. Mnohačetný potlesk pacientů, rodinných příslušníků a dalších hostů i zaměstnanců oceňoval vše co dle režie probíhalo. Totéž platilo i o programu připraveném současnými pacienty. Věřím tomu, že takováto setkání dodají spoustu nových sil a potřebného optimismu všem zúčastněným. U mne to tak platí. Miloslav Knížek, oceněn čestným uznáním Osobnost Červeného Dvora
Srdečne blahoželám k Tvojmu oceneniu.Poznám Tvoju predchádza- júcu činnosť,ktorú si vykonával s láskou a plnou zodpovednosťou. Preto si si to ocenenie určite zaslúžil. Veľa šťastia , v dobrom zdraví ,užívaj si dôchodok s celou rodinkou plným náručím.
Vážení terapeutický tím, sestričky, personál, komunita, klienti skupiny „SLÁMCI“ a čitatelia webových stránok.
Dlho, v úzkosti, v napätí očakávaní deň, kedy sa konal 27. sjezd úspěšných pacientů léčebny je za nami. Celé dni pred, sme s obavami hľadeli na oblohu, kedy už konečne prestane pršať, či to už bolo na Slovensku ale aj v Čechách! Za pekne počasie sa modlili aj Ty abstinenti, čo sa modlia málokedy. A hľa prišiel piatok 3. septembra a potešili sme sa, že sme nezmokli. Ozaj, ako to robí súčasný pán riaditeľ a aj Tí pred ním, že sú hore na nebesiach vypočutí a neprší. To je záhada, ktorú mám možnosť sledovať , už takmer viac, ako dve desaťročia. Toto bol môj dvadsiati druhý (22) sjezd.
A aký teda bol z môjho pohľadu?
Úžasný, neopakovateľný, starostlivo pripravený, radostný pre každého, či už tu bol prvý krát alebo aj nás starších pamätníkov. Veď, kde inde by sme stretli toľko rozjasnených tvári, nespočetných úsmevov, neopakovateľných otázok a odpovedí, a aj toľko živých patrónov skupín.
Za slovenskú enklávu napíšem len letmé postrehy. Kde by sme stretli takého človeka, akým je cyklista Igor z Trnavy. Kto si vie predstaviť tú zemepisnú vzdialenosť tak vie, aké ťažké je ísť v daždi a nevľúdnom počasí takúto cestu osobným autom. A Igor to rok čo rok šliape s radosťou na bicykli. A kde inde by sme stretli toľko „triezvych ľudí“ z Trnavského okolia, ako tomu bolo práve na sjezdu! A už si vôbec nedokážem predstaviť takúto realitu! Až doma po zhliadnutí fotografie som zistil, že sme stáli vedľa seba štyria abstinenti zo Slovenska, ktorý kedysi obliekali modrú „ajzlboňácku“ uniformu a ich abstinencia spolu dosiahla skoro „100“ rokov! Je to k neuvereniu. A vďaka liečebne je to skutočnosť, ktorá nevytvára žiadny efemérny obraz.
Je to všetko, ako v rozprávke. Kto nevidel, nezažil, nebol, nepočul snáď ani nemôže uveriť. Zo zdravotných dôvodov som nemohol absolvovať všetky podujatia, ktoré sa na sjezde ponúkali, ale to čo som chcel, po čom som túžil, som videl, stretol a zažil.
Úprimné stretnutie s pánom primárom, s lekármi, sestrami, a dokonca tento sjezd aj bývalou sestričkou. Letmé stretnutie so skupinou, s bývalými ale aj súčasnými pacientmi. Očarilo ma aj poznanie s AA abstinentmi, ktorý píšu na týchto stránkach, či už sa jedná o mužské ale aj nežné pokolenie. Je to úchvatne a nezabudnuteľné!
Pre mňa osobne je, čestné uznanie Osobnosť Červeného Dvora niečo, čo sa nedá porovnať so žiadnym iným vyznamenaním, ani prirovnať. Prečo? Pretože toto uznanie mi dáva náruč ľudskosti, úprimnosti, psychoterapeutickej empatii, ktorá mi pomáha držať sa na slnku života! Proste, v mojom druhom rodisku zastavili moje blúdenie životom a pomohli mi nájsť cestu….
Veľmi pekne ďakujem všetkým, aj tým predchádzajúcim a hlavne tímu súčasnému, okolo pána primára a riaditeľa, že mi dokázali dať za tie roky toľko múdreho a nezištného, čo ma vedie po ceste trvalej a dôslednej abstinencii.
Zostávam s pozdravom, s vďakou a hlbokou úctou.
Bc. František SLAMKA, patrón skupiny na oddelení „C“ a
Osobnosť Červeného Dvora.