V prosinci 2017 byla vydána pěkná kniha o našem zámku, parku i léčebně Proměny zámku a parku Červený Dvůr. Knihu vydal Národní památkový ústav v Českých Budějovicích, editorkou byla paní Mgr. Kateřina Cichrová.
Ono je hezké, přečíst si zkušenost kterou mají lidé, kteří jsou přeléčeni z alkoholu, drog. Jak je život krásný. Jaký je náš život, který žijeme s lidmi, kteří jsou přeléčeni, jaký důvod k léčení mají. Zajímalo někdy, některého z nich, jaký život je s nimi? Když se vrací domů opilí, zdrogovaný, jak dokáží ničit život, těm nejbližším bližním. Že nás pomalu táhli sebou na samé dno. Co nám zbylo po tom, než se pře léčili. To samé co jim, dluhy, nervy na pokraji zhroucení, rozjetá schizofrenie, psychózy jak toxické tak i alkoholní, třes, paranoidní bludy, nemluvím o halucinacích. Úplně všechno co měli oni ve své závislosti. Působením z člověka na člověka. Dvakrát jsem vezla své syny do Červeného dvora, dvakrát jsem byla na návštěvě. Ty roky jejich závislosti, těch slz, padnutí na dno, jenže my jsme pro všechny závislí ti, kteří ubližovali? Ano jsem to já matka synů závislých, která i po jejich přeléčeni z nich cítí drogu, vidí jak je droga vymodelovala, nesnáším když vidím, jak drží láhev piva, nebo si dají panáka a říkají, že abstinují. Kdepak jsou mé ambice, že budu mít syny inteligentní, rovná záda, muže kteří se jednou postarají o své rodiny. Všechno mi vzala droga a chlast. I když si oni myslí, že jsou přeléčeni, já to tam nevidím. Jen se v léčebně na čas schovali a udělali ze mne pořádného pitomce a tak jsem se šla učit psychopatologii. Když čtu takové články, vlastně se usmívám, jak jste silní, jak abstinujete. Celé roky utíkám před závislými, oni neutíkají přede mnou. Když se jim člověk postaví, že už je nechce, nechce s nimi žít, tak se to otočí právě proti nám, co závislý nejsme, už bych nepomohla závislému, ani svému svému synovi.
Je to plno let kdy v Červeném dvoře (prim ,Kubíček z Kaplic ) ,kde jsem v tu dobu řešil rozvod. Rozvod se stejně konal .Důvod nebyl alkohol ale měla jiného. nakonec jsem z toho vyšel vítězně . Nepiji alkohol a ani nekouřím .Nekouřím přes třicet a alkohol nepiji přes dvacet let , Jak ten čas letí . Pamatuji na doc. Skálu ,který mi nabídl tykání. Na sjezdu jsem nikdy nebyl ale Všem těm kteří bojují přeji TRVALOU A DŮSLEDNOU ABSTINENCI . Všem přeji úspěch a výdrž ,život je tak krátký
4 zamyšlení nad “Kniha o Červeném Dvoře”
Dobrý den, ano, knihu je možné zakoupit přímo u nás v Č. Dvoře. Máte možnost podívat se i ve vašem okolí v knihkupectvích (např. v Praze Karolinum).
Prosim, dala by se tato kniha objednat? (Promeny Červeného dvora)
Ono je hezké, přečíst si zkušenost kterou mají lidé, kteří jsou přeléčeni z alkoholu, drog. Jak je život krásný. Jaký je náš život, který žijeme s lidmi, kteří jsou přeléčeni, jaký důvod k léčení mají. Zajímalo někdy, některého z nich, jaký život je s nimi? Když se vrací domů opilí, zdrogovaný, jak dokáží ničit život, těm nejbližším bližním. Že nás pomalu táhli sebou na samé dno. Co nám zbylo po tom, než se pře léčili. To samé co jim, dluhy, nervy na pokraji zhroucení, rozjetá schizofrenie, psychózy jak toxické tak i alkoholní, třes, paranoidní bludy, nemluvím o halucinacích. Úplně všechno co měli oni ve své závislosti. Působením z člověka na člověka. Dvakrát jsem vezla své syny do Červeného dvora, dvakrát jsem byla na návštěvě. Ty roky jejich závislosti, těch slz, padnutí na dno, jenže my jsme pro všechny závislí ti, kteří ubližovali? Ano jsem to já matka synů závislých, která i po jejich přeléčeni z nich cítí drogu, vidí jak je droga vymodelovala, nesnáším když vidím, jak drží láhev piva, nebo si dají panáka a říkají, že abstinují. Kdepak jsou mé ambice, že budu mít syny inteligentní, rovná záda, muže kteří se jednou postarají o své rodiny. Všechno mi vzala droga a chlast. I když si oni myslí, že jsou přeléčeni, já to tam nevidím. Jen se v léčebně na čas schovali a udělali ze mne pořádného pitomce a tak jsem se šla učit psychopatologii. Když čtu takové články, vlastně se usmívám, jak jste silní, jak abstinujete. Celé roky utíkám před závislými, oni neutíkají přede mnou. Když se jim člověk postaví, že už je nechce, nechce s nimi žít, tak se to otočí právě proti nám, co závislý nejsme, už bych nepomohla závislému, ani svému svému synovi.
Je to plno let kdy v Červeném dvoře (prim ,Kubíček z Kaplic ) ,kde jsem v tu dobu řešil rozvod. Rozvod se stejně konal .Důvod nebyl alkohol ale měla jiného. nakonec jsem z toho vyšel vítězně . Nepiji alkohol a ani nekouřím .Nekouřím přes třicet a alkohol nepiji přes dvacet let , Jak ten čas letí . Pamatuji na doc. Skálu ,který mi nabídl tykání. Na sjezdu jsem nikdy nebyl ale Všem těm kteří bojují přeji TRVALOU A DŮSLEDNOU ABSTINENCI . Všem přeji úspěch a výdrž ,život je tak krátký